Myšlenka na úvod
Představte si, že ve vašem nitru žije ozvěna. Je to ozvěna dítěte, kterým jste kdysi byli. Někdy je to ozvěna smíchu a radosti. Ale velmi často je to ozvěna pláče, strachu nebo osamění, ozvěna dítěte, kterému nebylo nasloucháno. Mnoho našich dospělých bojů a bolestí je jen snahou přehlušit tuto starou ozvěnu. Co kdybychom se ale zastavili, ztišili a místo přehlušování se ji pokusili skutečně slyšet a odpovědět jí s láskou?
Kdo řídí váš život, když se nedíváte?
„Vnitřní dítě“ není žádná ezoterická bytost, ale psychologický koncept. Je to ta část naší osobnosti, která v sobě nese otisky našich dětských zážitků, emocí, přesvědčení a především nenaplněných potřeb. Je to neurologický a emoční záznam toho, kým jsme byli. Když byly naše základní dětské potřeby – bezpečí, láska, přijetí, uznání, svoboda projevu – naplněny, naše vnitřní dítě je zdrojem radosti, kreativity a spontaneity.
Jak se projevuje zraněné vnitřní dítě v dospělosti?
Pokud byly tyto potřeby nenaplněné, nebo pokud jsme zažili kritiku, zanedbávání či trauma, naše vnitřní dítě je zraněné. A toto zraněné dítě často nevědomky přebírá řízení našeho dospělého života. Nejde o to obviňovat rodiče, ale o pochopení příčiny a následku.
- • Jste chronický „people-pleaser“? Pravděpodobně jste se jako dítě naučili, že lásku a bezpečí si musíte zasloužit tím, že budete „hodní“ a nebudete na obtíž.
- • Máte panický strach z opuštění nebo odmítnutí? Vaše vnitřní dítě se bojí znovu zažít pocit osamění, který pro něj byl kdysi zdrcující.
- • Jste k sobě extrémně kritičtí a máte sklony k perfekcionismu? Pravděpodobně se snažíte umlčet vnitřního kritika, který je ozvěnou kritiky, kterou jste slýchali jako malí. Nízká sebedůvěra má kořeny právě zde.
- • Nevíte, jak nastavit hranice a cítíte se vinni, když odpočíváte? Vaše vnitřní dítě věří, že jeho hodnota spočívá ve výkonu a v tom, co dělá pro ostatní.
Příběh ze sezení
Příběh Jany: Už nemusíš být hodná holčička
Jana byla úspěšná manažerka, ale v soukromí naprosto vyčerpaná. Nedokázala říct „ne“, přebírala práci za kolegy a cítila obrovskou vinu, kdykoliv si chtěla udělat čas pro sebe. „Mám pocit, že si lásku a uznání musím neustále zasluhovat. Jakmile polevím, všichni mě opustí,“ svěřila se.
V hypnóze se setkala sama se sebou jako s pětiletou holčičkou. Neseděla si a nehrála si. Tiše seděla v koutě pokoje plného dospělých a snažila se být co nejmenší a nejtišší, aby nikoho nerušila. Došlo jí, že přesně tak se cítí i teď ve svém dospělém životě – jako by byla na obtíž a musela si svou existenci ospravedlnit.
Průlom nastal, když dospělá Jana v hypnóze k té malé holčičce přistoupila. Neřekla jí: „Neboj se, buď statečná.“ Místo toho si k ní sedla na zem, podívala se jí do očí a řekla: „Vidím tě. Vidím, jak se snažíš být neviditelná, aby tě měli všichni rádi. Chci, abys věděla, že už nemusíš. Jsi milovaná, i když zlobíš, i když pláčeš, i když si jen tak hraješ a nic neděláš. Já jsem tady teď s tebou a ochráním tě.“ Poprvé v životě pocítila bezpodmínečné přijetí – ne od někoho zvenčí, ale sama od sebe.
Cvičení: Dialog se svým vnitřním dítětem
Toto cvičení je malá, ale mocná vizualizace, která vám pomůže navázat kontakt s vaší zranitelnou částí. Udělejte si na ni 10 minut času v klidu, kde vás nikdo nebude rušit.
- Zavřete oči a několikrát se zhluboka nadechněte. Představte si, že s každým výdechem odchází napětí.
- Představte si bezpečné místo. Může to být místo z vašeho dětství (pokojíček, zahrada u babičky) nebo zcela nové, fantazijní místo. Důležité je, abyste se tam cítili naprosto v bezpečí.
- Pozvěte své vnitřní dítě. Představte si, že do tohoto bezpečného místa přichází vaše mladší já. Může být v jakémkoliv věku. Jen ho pozorujte. Jak vypadá? Je veselé, smutné, naštvané, bojí se? Nehodnoťte, jen vnímejte.
- Zeptejte se ho, co potřebuje. V mysli se svého malého já zeptejte: „Co teď nejvíc potřebuješ?“ nebo „Jak se cítíš?“. Neanalyzujte odpověď, jen naslouchejte. Může přijít jako pocit, obraz nebo slovo.
- Dejte mu to. Pokud potřebuje slyšet, že je v bezpečí, řekněte mu to. Pokud potřebuje obejmout, v představě ho obejměte. Pokud potřebuje slyšet „miluji tě“, řekněte to. Staňte se pro něj tím milujícím dospělým, kterého tehdy možná nemělo.
- Až budete připraveni, pomalu se vraťte do přítomnosti a otevřete oči. Tento dialog můžete opakovat kdykoliv, když se cítíte zranitelní nebo ve stresu.
A co s tím teď? Jak se stát rodičem sám sobě
Uzdravení vnitřního dítěte je proces, nikoliv jednorázová akce. Jde o to naučit se být sám sobě laskavým, chápajícím a ochraňujícím rodičem, kterého jste vždy potřebovali.
- • Krok 1: Uznání a validace. Když se objeví silná emoce (strach, hněv, smutek), zastavte se. Místo abyste ji potlačili, řekněte si: „Aha, to se ozývá moje vnitřní dítě. Je v pořádku, že se tak cítíš. Vidím tě.“
- • Krok 2: Vědomá péče a bezpečí. Zeptejte se sami sebe: „Co by teď pro mě udělal milující rodič?“ Odpověď může být prostá: uvařit si čaj, jít na chvíli na vzduch, zabalit se do deky, říct si o pomoc. Děláte tak pro sebe to, co potřebujete, místo toho, co si myslíte, že byste měli.
- • Krok 3: Přepisování starých příběhů. Začněte si všímat negativních přesvědčení, která si o sobě říkáte („Nejsem dost dobrý/á,“ „Musím si lásku zasloužit“). To jsou staré nahrávky. Začněte je vědomě nahrazovat novými, laskavějšími pravdami: „Učím se mít se rád/a takový/á, jaký/á jsem.“
- • Krok 4: Hravost a radost. Dovolte svému vnitřnímu dítěti, aby si hrálo. Co vám dělalo radost jako malým? Malování, tanec, stavění z lega, běhání v dešti? Naplánujte si do kalendáře čas na aktivity, které nemají žádný jiný cíl než čistou radost. Je to nejlepší lék.